Internetové stránky oficiálního informačního časopisu setkání ActIv8 s názvem ACTIVITCA.

Rozhovor s Mons. Karlem Herbstem, SDB

19. 7. 2008 19:25
Rubrika: TIME TO SPEAK | Štítky: biskup , Karel Herbst , rohovor , sdb


Heslo: Milosrdenství chci (Mt 12,7) od r. 1976 aktivně pracuje s mládeží


Otec biskup Karel mezi nás zavítá v pátek, pro rozhovor do Activitky jsem ho zastihla jak jinak, než na táboře s mládeží, právě při výstupu na Králický Sněžník. Jsem moc vděčná, že si na nás udělal čas, protože tento rozhovor byl pro mě osobně velkým povzbuzením, ujištěním o Boží lásce i o tom, že má smysl mít rád a děkovat za všech okolností. Kéž jsou následující řádky stejným povzbuzením i pro Vás.

Otče biskupe, Váš kněžský život je spojen s mládeží. Co se Vám na mladých lidech nejvíc líbí? Co je podle Vás přednost mládí?
„Mladí lidé jsou především mladí, to znamená: odolní – většinou hned nevzdychají, když je něco náročného, až na výjimky. No, a mají život před sebou, mají hodně plánů všelijakých. Někdy je to bohužel spíš komplikace, protože nevědí, jestli doprava nebo do leva. Vždycky musíme v životě nějak volit. Mají hodně energie, a když mají k tomu nějaké krásné čisté srdce, (to obvykle dostáváme skrze rodiče, nebo skrze to, že se za nás někdo modlí), no tak, zkrátka, mladí lidé jsou krásní. Je to takový úsek života, který stojí za to a nemělo by se tam moc pokazit a já jim to z celého srdce přeji. A když někdy můžu někomu pomoci, aby se to tedy příliš nepokazilo, tak se o to trošičku snažím, no.“ 
Z vlastní zkušenosti vím, že se hodně snažíte  

Vy jste se účastnil setkání mládeže v Denveru, v r. 1993 a všech celostátních setkáních, co pro Vás znamená to, že teď pojedete i na ActIv8, které bude mezinárodní? 
 „Se Slovenskem, že ano? No, já nevím, jsem trošičku rozpačitý z toho…Máme domluvené, že přijedu v pátek. Spousta těch děcek, tedy těch chlapců a děvčat už tam bude někdy 
od pondělí. A tak mám někdy pocit, že to je tak jako naskakovat do rozjetého vlaku a do toho se přeci jenom dost špatně naskakuje. Ale třeba to zas tolik nebude vadit, protože těch úkolů a těch povinností je tolik, že člověk zkrátka všechno úplně stihnout nemůže, no, tak se na to těším!  Se Slovenskem takto nepamatuji takto velkou akci, jako je tahleta. Přál bych si, aby ti bratři a sestry ze Slovenska byli povzbuzením pro ty Čechy, ale zase aby to platilo i obráceně. Aby Moravané a Češi dokázali povzbudit bratry a sestry ze Slovenska. To víte, to je vzácná věc, když se takové setkání podaří a něco si z toho mohou ti mladí lidé odnést…“

Co je podle Vás důležité pro nalezení životního povolání? Mládež, co přijede tak hodně a upřímně hledá a taková setkání jsou příležitostí pro ztišení a možná i nalezení povolání.                 Mládež, co přijede tak hodně a upřímně hledá a taková setkání jsou příležitostí pro ztišení a možná i nalezení povolání.
„Pro nalezení životního povolání z našeho pohledu, myslím z křesťanského, je, aby ten člověk byl v kontaktu s Bohem. To znamená, aby to byli mužové modlitby. Myslím teda – mužové říkám, samozřejmě to vztahuju i na děvčata. Protože, když člověk je ve spojení s Bohem a trochu se modlí, tak já bych někdy řekl skoro, že to Pán Bůh vyřeší za něj. Najednou se objeví ta cesta a najednou jako když na ni svítí slunce, a je to všechno tak jasné, že ani člověk nemusí tvrdit, že se rozhodoval, nebo že to bylo příliš náročné, Bůh mu s tím zkrátka pomůže. Ale takhle pomůže všem těm, kteří už jsou ve spojení s Ním. Koneckonců, taky mě to moje povolání kdysi dávno, už mnoho let zpátky, jak bych tak řekl, skoro spadlo z nebe. A nemůžu ani říct, že jsem si to nějak vymyslel, najednou to tu bylo a hotovo. To bych jim přál!“

Krásně jste mluvil o modlitbě, můžete prozradit, jak se nejraději modlíte?
 „No, ale všelijak, protože někdy opravdu je takový stres a toho času je málo, tak považuji pro sebe, ale i pro všechny ostatní, aby se naučili MIMOJINÉ modlit, i takříkajíc za pochodu. Já se totiž domnívám, že když někdo má vztah k Pánu Bohu, nebo řekněme k Pánu Ježíši, že to není jenom vztah povinnosti – mám povinnost, tak musím to nebo ono vykonat. Ale když je to vztah skutečné lásky, že člověk Pána Ježíše potřebuje, tak už je snadno se potom naučit být s Ním ve spojení i během dne, při sebemenších a různých příležitostech, kdyby to jen povzdech byl: „Můj Ježíši“ a kdyby to nebyl žádný povzdech, jenom ta myšlenka, ale být zkrátka s Ním, tak to si myslím, že je podstata toho našeho života křesťanského, toho našeho odevzdání se, ať už je to někdo ženatý, nebo vdaná, to je jedno, nebo zasvěcený – to je jedno, ale je to potřeba být v kontaktu s Pánem, vždyť On tak krásně říká: „Já jsem kmen, Vy jste ratolesti.“ Ratolest musí vrůstat do Něj, aby člověk z toho žil ale taky se z toho taky radoval.“

Za co jste v poslední době zvlášť vděčně děkoval Pánu Bohu?

„Důvodů k děkování je každý den spousta. Třeba, že Vám někdo zavolá, že se jim narodilo miminko, že je to miminko zdravé, tak si říkám, ať je Vám k radosti, ne? Ale jsou taky bolesti, a to jde spolu, ono to nejde tak nějak oddělit. Zrovna, je to asi týden, jedna maminka, čekající miminko, najednou zjistí, nebo pan doktor zjistí, že srdíčko tomu děťátku měsíc před narozením přestalo bít. A je to takový veliký smutek, zvláště když se s něčím takovým vůbec nepočítá. Naštěstí jsme lidmi, kteří každý den se modlí „Buď vůle Tvá, jako v nebi, tak i na zemi!“ Takže někdy je to kříž a někdy je to radost, a dokonce veliká radost! Myslím si, že čím víc člověk děkuje Pánu Bohu, za každou drobnost, tak tím méně ho překvapí potom, že něco nevyjde, nebo není přesně něco podle našich představ a plánů – to patří k životu. Takže jinak se snažím opravdu děkovat za všechno každý den!“


Já teď děkuji nejenom Vám, ale i Pánu Bohu, protože tento rozhovor byl povzbuzením i pro mě, a doufám, že bude i pro čtenáře Activitky. Těšíme se na viděnou! 
mi.

Zobrazeno 1110×

Komentáře

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Ondřej Válka